Otakar Březina, Modern Czech Poetry (1920)
“ I trhali jsme svá opojení, jak zrna na jediném, mystickém hroznu, jež dotknutím pukala výtryskem jednoho vína: jablka jednoho stromu, jež rozříznuta společnou, naší krví se zardí, polibky jediné noci, v nichž duše zpívají o smrti a budoucích žitích, v jediném rozplání retů, na věky nemocných rozkoší jednoho blesku. „Větry od Pólů“ (1897) . Our dreams were merged in a single dreaming and myriad trees of a single forest rustled,When by their tremour the boughs one to the other give tidings of a single wind from unknown oceans. ”
